CATUABA KŮRA - bylina

Nálev a chuť byliny

Nečekejte žádnou výraznou chuť. Odvar, který si připravíte povařením Catuaby, je trochu dřevitý, nahořklý a v závěru se rozplyne do sladka a mírného bylinkova. Ve vůni dřevitost převažuje. Nápoj má červeno mahagonovou barvu.

Původ byliny

Další ze zázraků brazilských deštných pralesů se jmenuje catuaba. Bylinku najdete ale taky pod názvy caramuru, katuaba, pau de reposta, tutuaba nebo cataguá, piratancara či angelim rose. Ve všech případech jde o kůru stromu Erythroxylum catuaba, mimochodem příbuzného tomu, který je používán k výrobě kokainu. Buďte ale zcela bez obav. Erythroxylum catuaba neobsahuje vůbec žádné omamné nebo návykové látky. Naopak disponuje sloučeninami ovlivňujícími organismus veskrze pozitivně.

Catuabě se taky někdy říká červená kůra. Jde skutečně o stromovou kůru, která se sklízí jen ve velmi tenkých vrstvách, aby mohla dorůstat bez ohrožení celého stromu. Ten bývá 2-5 metrů vysoký, kvete krásnými žlutými až oranžovými květy a stejnou barvu mívají jeho oválné plody. Jsou nepoživatelné.

Kůru používali domorodí indiáni po stovky let. Kmen Tupi, jemuž je „objev“ catuaby připisován, patří k nejvýznamnějším domorodým brazilským národům. Podle vědců se v amazonském deštěném pralese usadil před více než 3 tisíci lety. V roce 1500 byla jeho populace odhadnuta na 1 milion osob. Dnes se k ní hlásí jen zlomek lidí. Kromě kanibalistických rituálů a dokonalé znalosti účinků rostlin Amazonie je na kmeni Tupi také zajímavé, že dal světu řadu dodnes používaných slov – například Arara (papoušek), Tucano (tukan). Mandioca (maniok) nebo Abacaxi (ananas). Catuabu zahrnuli do mnoha pověstí, stala se součástí jejich tradic.