JAPAN HOUJICHA BIO - zelený čaj

Nálev a chuť čaje

Nálev barvy nazlátlého karamelu překypuje intenzivními čajovými tóny jako u jiných zelených čajů. Přesto jsou chuťové linky pečením příjemně zaobleny a převládá v nich jemná nasládlost.

Původ čaje

I zdánlivě beznadějná situace může vyústit v zázračný objev. Tak tomu je i u vzniku houjichy. V roce 1920 byl kjótský obchodník s čaji skutečně zoufalý. Jeho zelený čaj, který se mu nepodařilo prodat, již začal stárnout a hrozilo, že jej bude muset vyhodit. Rozhodl se proto pro velmi neobvyklou věc. Čajové lístky zprudka orestoval, aby jim dodal novou sílu, a do výsledku se zamiloval.

A nejen on, z houjichy se v Japonsku brzy stal velice oblíbený nápoj. Růst i sklizeň probíhá jako u jiných čajů typu bancha. I když v tomto konkrétním případě je přísně dodržován ekologický přístup bez přidávání jakýchkoliv zbytečných chemických hnojiv. Poté, co čajové lístky zavadnou, se opatrně srolují a rozloží se na kovové pláty. Následuje prudké a velice krátké opečení nad rozpáleným uhlím, čímž houjicha získá svou typickou barvu a vůni.

Zdánlivě proto vypadá jako černý čaj, ovšem po prvním ochutnání je jasné, že si stále uchovává charakteristické rysy čajů zelených. Restováním však houjicha ztratila jejich známou “ostrost”. Všechny chutě jsou zjemněny, zakulaceny a nenajdete u ní ani náznak svíravosti. Naopak vás přivítá nasládlost s výraznými pečenými a oříškovými tóny. Největším rozdílem je však minimální obsah kofeinu, proto si houjichu můžete dopřát po celý den bez obavy z probdělých nocí.

Někdo houjichu připodobňuje k oolongu, ovšem nálev z dlouhých rozvinutých lístků je zkrátka jedinečný. Na trhu lze narazit i na houjichu ze senchy či kukichy, bancha však jednoznačně vede žebříček popularity. Díky poměrně vysokému obsahu vitamínu C a katechinu a již zmíněnému nízkému obsahu teinu se s oblibou dává i dětem či jako rychlá pomoc při běžném nachlazení.