MUCUNA PRURIENS BIO - prášek

Nálev a chuť čaje

Prášek bílé barvy a pudrové konzistence chutná přírodně, lehce nasládle a „fazolově“. Ve vodě se nerozpouští, ale chuť výsledného pokrmu nijak negativně neovlivňuje.

Původ čaje

Liánu s latinským názvem Mucuna pruriens lze spatřit především v tropických oblastech, zejména v Karibiku, některých částech Číny, Indie a v Africe. Má jak zemědělskou, tak zahradnickou a léčitelskou hodnotu, proto je vyhledávána lidmi na celém světě.

Jde o rostlinu dosahující až 15 metrů, s trojčetnými, vejčitými nebo kosočtverečnými listy. Mladé kusy jsou pokryty žahavými chlupy, starší rostliny je ztrácejí. Květy bývají bílé nebo narůžovělé až purpurové a vyvíjejí se v lusky dlouhé 4 až 13 centimetrů. Každý lusk (mimochodem velmi chlupatý), obsahuje maximálně 7 zploštělých semen.

Byliny Mucuna pruriens se dělí na dva typy – ochmýřeně a hladké. Ty první mohou při doteku vyvolávat alergické reakce. Pro účely konzumace se proto využívají takzvané velvet beans, sametové fazole bez žahavých chloupků.

Využití fazolí je skutečně široké. Některé tradiční komunity věří v jejich schopnost neutralizovat hadí uštknutí, jinde jsou součástí tantrických rituálů nebo odhánějí zlé duchy. Kvůli žahavým chloupkům jim třeba v Mosambiku přezdívají bláznivé fazole, v Nigérii zase ďáblovy fazole. Pražené a pomleté fazole jsou ve Střední Americe používány podobně jako káva.

Plody Mucuny jsou součástí lidového léčitelství tisíce let. Děje se tak především díky obsahu látky L- Dopa, která napomáhá produkovat dopamin, flavonoidů, kumarinů, alkaminů, alkaloidů a dalších sloučenin.

Při užívání by měly být opatrné osoby s nízkým krevním tlakem. Těhotným a kojícím ženám, stejně jako malým dětem, se Mucuna pruriens z předběžné opatrnosti nedoporučuje.