PASUCHACA - bylina

Nálev a chuť čaje

Nálev Pasuchacy má světlé hnědou až rezavou barvu. Odvar je téměř bez vůně a chutná velmi slabě, lehce sladce.

Původ čaje

Český název této exotické byliny je kakost skvrnitý (Geranium dielsianum). Jde o rostlinu, kterou botanikové ani fytoterapeuté dosud zcela nepopsali. Ani písemné záznamy o jejím použití se nedochovaly. První zmínku zaznamenal údajně až fyzik Fernando Montesinos ve vědecké zprávě, která odkazuje na vyprávění peruánského domorodce Oskara Silvy. Víc se o historii užívání Pasuchacy asi nedozvíme. Její popis a možnosti využití se dříve šířily jen ústně.

Až v roce 2000 byla bylina podrobena většímu zkoumání. Jeho závěry představili vědci na mezinárodním sympoziu FYTO 2000 v Limě. Největší úžas vzbudila přítomnost bioflavonoidu s neuvěřitelnou antioxidační kapacitou. Popsány byly také kyanogeny, glykosidy, taniny, saponiny, seskviterpen, karotenoidy a řada dalších pozoruhodných sloučenin.

Pasuchaca je rostlina divoká, dosahující maximálně 35 centimetrů. Jde o endemit, který jinde na světě než ve vysokohorském pásmu jihoamerických And nenajdete. Obvykle na ni narazíte pouze v provinciích Cajamarca, Ayabaca, Piura a Chota. Svědčí jí nadmořská výška kolem 3000 metrů a více. Má laločnaté, vykrojené listy tmavě zelené barvy. Kvete fialovými až červenooranžovými květy. Zajímavý je způsob rozmnožování Pasuchacy. Ve středu rostliny vyrůstá „váleček“ připomínající ptačí zobák. Když v něm semínka uzrají, jsou vymrštěna co nejdál od mateřské rostliny.

Pro potřeby fytoterapie se sbírá kořen rostliny, a to těsně před rozkvětem, tedy v březnu a dubnu. Je potřeba ho pečlivě usušit podrtit a vytřídit.

Odvar z Pasuchacy by neměli užívat lidé citliví na obsah cukru v krvi, těhotné a kojící ženy ani děti do 3 let. Délka jedné kúry je doporučována maximálně 5 týdnů.