Řecký horský čaj Malotira (Hojník horský) - Mursalský čaj

Nálev a chuť čaje

Žlutooranžový nálev může svou chutí vzdáleně připomínat čaj z mateřídoušky, šalvěje nebo meduňky. Je sladký, bylinkový a velmi příjemný.

Původ čaje

Hojník horský (Sideritis scardica) byl znám už starověkým Řekům. Jeho účinky popsal například lékař a botanik Dioscorides. Už tehdy se o hojníku mluvilo jako o bylině, která pomáhá hojit rány způsobené v bitvách železnými zbraněmi vojáků. Ostatně samotné jméno rodu Sideritis vychází z řeckého slova sideros, tedy železo. Právě proto se hojníku někdy říká také „železná bylina“.

Takzvaný horský nebo pastýřský čaj (Mountain Tea, Ironwort, Shepherd Tea) patří do čeledi hluchavkovitých, je tedy příbuzný s mátou, mateřídouškou, šalvějí nebo levandulí. V přírodě ho najdete především ve vysokohorských oblastech Balkánu a východního Středomoří, zejména v Řecku, Bulharsku nebo Turecku. Roste ve výškách kolem 1 000–2 000 metrů nad mořem, často na kamenitých svazích, suchých loukách a skalách, kde je půda chudá na živiny, ale vzduch mimořádně čistý.

Na první pohled jde o nenápadnou, i když velmi půvabnou bylinu. Dorůstá přibližně 15–40 centimetrů. Má přímou lodyhu, úzké listy pokryté jemnými stříbřitými chloupky a drobné žluté květy uspořádané v hustých květenstvích. Právě tyto chloupky chrání rostlinu před vysycháním i silným horským sluncem – jde o přirozenou adaptaci na drsné podmínky, v nichž hojník roste.

Dnes je hojník horský v mnoha oblastech chráněnou rostlinou, protože v minulosti byl ve volné přírodě často sbírán. Kvalitní čaj se získává především z kontrolovaných horských plantáží, kde se bylinka pěstuje šetrným způsobem bez chemických postřiků. Díky tomu si zachovává vysoký obsah cenných látek i svou typickou aromatickou vůni.

Hojník horský obsahuje například:

• flavonoidy (apigenin, luteolin),
• éterické oleje,
• fenolické kyseliny,
• třísloviny,
• minerální látky (draslík, hořčík, železo, zinek),
• stopové prvky (měď, selen).