Čaj je nápoj bohů, dlouhověkosti a radosti. Může být i váš!

Tolik legend a příběhů se snad nevypráví o žádné jiné lidské činnosti. Vše, co se točí kolem čajových lístků, je opředeno malými i velkými záhadami. Jejich objevení, rituály přípravy, kultura Čaj je prostě zajímavý po všech stánkách. O jeho účincích a skvostné chuti se vyprávějí příběhy už bezmála pět tisíc let. Prapůvodně byly slovem čaj (japonsky Oča nebo Rjokuča, čínsky Luchá) označovány pouze lístky čajovníku čínského, stálezeleného keře subtropického až mírného pásma. Ať už ho tři tisíce let před naším letopočtem našel čínský císař Shen Nung, nebo to byl v roce 495 japonský hlasatel buddhismu Svatý Bodhidharma, na každý pád vznikl fenomén, jaký nemá na světě obdoby.

Nejprve se čaj podával pouze na císařském dvoře a byl jen zelený. Ve 14. století se začalo experimentovat s křížením čajovníků, hledáním nových chutí a forem zpracování. Ještě v 17. století byl čaj prodáván výhradně v lékárnách. Tehdy lidé zjišťují, že východní medicína funguje, a poptávka po čaji prudce roste. Nejde už jen o nefermentované zelené lístky čajovníku, ale také čaje černé, Oolongy, Rooibos, Honeybush, byliny a jejich směsi.

Sypaný čaj a jeho účinky na zdraví zajímají lékaře i vědce. Studie prokazují, že neobsahuje žádné kalorie, výborně zahání žízeň, lehce povzbuzuje a pomáhá při nejrůznějších potížích. Evropa, Amerika i Austrálie je čajem fascinována. Asie moc dobře ví, jaký poklad světu přináší.

Dva čajovníky, stovky chutí

Stálezelený keř rodu Camellia, čeledi čajovníkovité se vyskytuje ve dvou původních druzích Camellia sinensis čajovník čínský a Camellia assamica čajovník indický. Pěstují se zejména v Asii nebo Africe, nezřídka jsou kříženy. Asi polovinu světové produkce čajů zajišťují Čína a Indie. Z lesklých a oblých čajových lístků se vyrábí zelený čaj, černý čaj, bílý čaj, Oolong a Pu Erh.

Čím výše jsou položeny čajové zahrady, tím je sklizeň kvalitnější. Poprvé se lístky mohou škubat na čtyřletých keřích, a to třemi způsoby: standardní sklizeň (dva lístky a jeden listový pupen), střední sklizeň (tři lístky a jeden pupen) a hrubá sklizeň (čtyři lístky a pupen). Čajovníky mohou růst 40-100 let. Zpracování čajových lístků má řadu podob. Záleží na regionálních zvyklostech a typu čaje. Vždy ale zahrnuje čtyři kroky zavadnutí lístků, svinování, fermentaci a sušení. Čaje černé jsou fermentovány, zelené a bílé vůbec.

Bílý čaj se vyrábí z prvních čajových lístků, horních, ještě nerozvinutých. Jde o poupata pokrytá krátkými bílými chloupky (tipsy). Podle nich má čaj název. Pochází z první jarní sklizně, která probíhá před obdobím dešťů a je velmi krátká trvá jen několik týdnů. Bílý čaj se suší, ale nefermentuje, zpracovává se minimálně, takže si zachovává originální čistotu. Vyrábí se především v Číně, na Cejlonu a také třeba v africké Keni. Výluh má barvu světlé slámy a skvělé preventivní účinky. 

Mnoho lidí si myslí, že zelený čaj pochází z jiné rostliny než čaj černý. Ve skutečnosti mají stejný zdroj - čajovník, jen jsou jinak zpracovány. Zelený čaj se po sklizni nechá zavadnout a ošetří se buď párou, nebo nahřátím na velkých pánvích. Tím dojde k zastavení oxidace enzymů. Čaj si uchová barvu a přirozené aroma i chuť. Jeho výluh bývá jiskrně žlutý až tmavě jantarový. Zelený čaj je oblíbený v Číně a v Japonsku, stává se stále populárnějším i na Západě. Jsou mu připisovány mnohé zdravotní benefity, například posílení imunity, pozitivní vliv na krevní tlak a detoxikace.

V případě, že se čajové lístky fermentují, vzniká černý čaj. Během fermentace je šťáva listů vystavena působení kyslíku, kterým se mění barva listu ze zelené na černou a také chuť a aroma. Nálev má často mahagonovou až velmi tmavou barvu. Slavné černé čaje produkuje Indie nebo Cejlon. Mezi jejich vlastnosti patří povzbuzující efekt, pomáhá při nachlazení a působí antibakteriálně.

Smlsněte si na ovoci

Jméno čaj dáváme i nálevům připraveným z různých částí ovoce nebo jiných rostlin a bylin. K přípravě těchto nálevů ovocných čajů se používají obvykle sušené kousky ovoce, přidává se koření a byliny. Z ovocných složek je nejčastěji zastoupeno jablko, plody šípku, ibišek, jahody, maliny, ananas a pomeranč, ale v menším množství samozřejmě i další druhy. Lahodnou chuť i vůni těmto ovocným čajům obvykle přidává koření (skořice, anýz) nebo bylinky (mateřídouška, citrónová tráva, zázvor). Ovocné čaje lze pít teplé i studené, vyznačují se bohatou ovocnou vůní a chutí, neobsahují kofein. Protože jsou plné vitaminů a antioxidantů, podporují obranyschopnost, jsou protizánětlivé a zlepšují krevní obraz.

Není bylina, aby na něco nebyla

Bylinné čaje se připravují z částí bylin, jejich směsí nebo kombinací bylin s pravým čajem. Bylinky se také přidávají k ovoci, přičemž jejich obsah by měl tvořit minimálně 50 %. Bylinám se tradičně připisuje pozitivní vliv na zdraví. Jejich znalost se přenáší z generace na generaci a je také středem pozornosti mnoha vědeckých studií. Za tímto účelem se účinné složky bylin extrahují a koncentrují, aby je bylo možno sledovat v dostatečně průkazné dávce. Je ověřeno, že bylinné čaje mezi jiným pomáhá při infekce, podporují trávení a uklidňují.

Čaje nečaje

Zcela zvláštní kategorii tvoří čaje, které se vyrábí z kůry jihoamerických stromů (Lapacho), větviček a lístků jihoafrického keře (Rooibos, Honeybush) nebo listů jihoamerických stromů (Maté). Každý má specifickou technologii výroby a unikátní přínosy. Patří mezi ně například stimulace látkové výměny, detoxikace.