Fenykl - bylina

Nálev a chuť byliny

Fenykl je příjemně sladký, slabě peprný. Jeho nálev je téměř bezbarvý, bylinkově vonící. Chutná lahodně, postrádá jakékoli svíravé nebo hořké stopy.

Původ byliny

Fenykl patří mezi byliny, které lidé využívají už tisíce let – nejen jako koření, ale i jako léčivou bylinu. Botanicky jde o fenykl obecný (Foeniculum vulgare), aromatickou rostlinu z čeledi miříkovitých. Dorůstá až do dvou metrů a na první pohled připomíná kopr. Má jemně členěné, nitkovité listy a dutý stonek. Na jeho vrcholu se v létě objevují typická žlutá okolíkovitá květenství. Po odkvětu z nich vznikají drobné podlouhlé plody. Jde o světle zelené až hnědavé nažky, které známe jako fenyklová semena. Právě ta jsou nejčastěji využívanou částí byliny.

Původní domovinou fenyklu je oblast Středomoří a Přední Asie, odkud se postupně rozšířil do celé Evropy i dalších částí světa. Daří se mu především na slunných stanovištích s úrodnou, mírně vlhkou půdou. Dnes se pěstuje jak na polích, tak na zahradách, a v mnoha regionech také zplaňuje. V českém prostředí byl fenykl po dlouhou dobu běžnou součástí venkovských zahrádek.

Rostlina je výjimečná intenzivní aromatickou vůní a sladce kořenitou chutí, která připomíná anýz. Za tyto vlastnosti vděčí především vysokému obsahu silic. Fenykl se proto uplatňuje nejen v gastronomii a bylinářství, ale také ve farmacii a kosmetice.

Plody fenyklu obsahují celou řadu biologicky aktivních látek, například:

• silice (zejména anethol, fenchon a estragol),
• flavonoidy,
• fenolické kyseliny,
• mastné kyseliny,
• vitaminy (například vitamin C),
• minerální látky (draslík, vápník, hořčík).