HLOH LIST + KVĚT (Crataegus laevigata) - bylina

Nálev a chuť byliny

Sušené listy a květy hlohu dávají nálev světle žluté barvy, příjemné vůně a lehce nahořklé chuti. Kdo si na ni nezvykne, může ji vylepšit lžičkou kvalitního medu.

Původ byliny

Hložinka, hložek, pluháč i srdeční chléb. Hloh obecný (Crataegus laevigata) si získal nepřeberné množství lidových pojmenování. Můžeme je považovat za důkaz jeho vysoké oblíbenosti. Vždyť se vysazoval kolem stavení, aby odháněl zlé duchy, vázal nevěstám do kytic, aby je ochránil a sbíral na čaje. Jeho těžké a pevné dřevo sloužilo k výrobě násad motyk a topůrek seker.
Hloh je dřevina vzhledu keře nebo menšího stromu. Dorůstá maximálně do 12 metrů, častěji ale vypadá jako neprostupné, asi 3metrové houští. Zelené listy vejčitého tvaru s vroubkovanými okraji na podzim opadají. Bezpečně hloh poznáte podle trnitých větviček, bílých květů a červených plodů. Květy na jaře velmi silně voní, nebo také zapáchají – to záleží na osobním vnímání. Jsou pětičetné, připomínají květy hrušně. Na podzim se hloh obsype červenými, asi centimetr velkými, malvicemi (hložinkami).
Na hlohy můžete narazit v celém mírném pásu Evropy, v Severní a Střední Americe i Číně a Asii. Dobře se jim daří u vodních toků a na okrajích lesa. Jejich kultivary jsou vysazovány jako živé ploty na zahradách. Ovšem pozor, listy, květy ani plody těchto okrasných keřů žádné zdraví prospěšné účinky nevykazují.
Jinak je tomu u hlohu obecného. Odpradávna ho lidé vyhledávali, aby mohli sesbírat květy a listy bohaté na flavonoidy, triterpenické kyseliny, aminopuriny, saponiny, třísloviny a karoteny. Jejich podstatnou součástí jsou zároveň vitaminy C a B. Díky těmto látkám se hlohu přezdívá srdeční chléb.