Jestřabina nať (Galega officinalis) - bylina

Nálev a chuť byliny

Nasládle zemitá chuť je doprovázena dřevitou vůní nálevu.

Původ byliny

No konečně, chtělo by se zvolat. Konečně bylina, kterou mohou vyzkoušet i kojící ženy. Pytlík sušené jestřabiny by měla mít u sebe každá taková maminka. Ne nadarmo je totiž její latinské jméno Galega officinalis odvozeno od slova mléko.

Vytrvalá bylina dorůstající až do výšky jednoho metru se může pochlubit zvonkovými květy různých barev. Vybírá si půdu bohatou na živiny, proto ji snadno najdete na na rumištích, loukách či na okrajích vodních toků. Často tvoří propletené kolonie rostlin.

Pochází ze Středního východu, ale pro své hospodářské využití byla postupně rozšířena do celé Evropy, na americký kontinent a také do dalších asijských oblastí. Jednalo se o oblíbené krmivo dobytka. Jestřabina viditelně zvyšovala produkci mléka, proto byla hlavně na statcích, kde se vyráběl sýr, nedílnou součástí krmných směsí. Časem se ovšem od této praxe ustoupilo, protože čerstvé listy měnily chuť mléka a dlouhodobě zvířatům spíše škodily.

Sušená jestřabina lékařská ovšem tyto negativní vlastnosti nemá, proto zůstala v přírodní medicíně v oblibě dodnes. Nejznámější formou užívání je příprava nálevu. Ten je chutný sám o sobě, ale najdete i doporučené kombinace se skořicí, zázvorem či semínky fenyklu. Konzumace v běžné míře je bezpečná, jen lidé s diabetem a poruchou krvetvorby by měli vše předem konzultovat s ošetřujícím lékařem.