Lékořice kořen (Radix liquiritiae) - bylina

Původ byliny

Alexandr Veliký, Julius Cesar a také Napoleon Bonaparte. Ti všichni propadli kouzlu lékořice. Nemusíte ale být slavný vojevůdce, abyste jí podlehli také. Sladký kořen, jak se lékořici lysé říká, totiž moc dobře chutná.

Glycyrrhiza glabra, jak zní její latinský název, je až metr a půl vysoká rostlina s hustě rozvětvenými kořeny. Plodem lékořice jsou lusky, ale lidové léčitelství i moderní lékařství vždy zajímaly spíše kořeny.

Původně byste tuto vytrvalou rostlinu našli kolem Středozemního moře. Hieroglyfy dokazují, že její schopnosti byly hojně využívány i ve starověké egyptské říši, kde z kořenů připravovali tehdy velmi populární nápoj. Záznamy napříč civilizacemi a staletími dále dokazují, že z lékořice se připravovaly jedny z nejstarších sladkostí, a to hlavně v dobách, kdy cukr byl vzácností. V našich končinách se začala pěstovat až v 16. století díky michům z benediktinského řádu.

Kořeny přibližně dva až tři roky staré rostliny se sbírají na podzim, kdy obsahují nejvíce důležitých látek. Poté se za velmi nízkých teplot pomalu suší a následně nakrájí na malé kousky. Lékořice je známá především pro glycyrrhizin, který je až 50x sladší než sacharóza. Hlavně kvůli němu musíte nápoj z lékořice popíjet s rozumem. Bohatě stačí dva šálky odvaru denně po dobu maximálně šesti týdnů. Ve vyšších dávkách může škodit, a to hlavně osobám s kardiovaskulárními obtížemi. Těhotné a kojící ženy by pak tento nálev neměly pít vůbec.