MÁTA EGYPTSKÁ

Nálev a chuť čaje

Pro mátu je typický prvek peprmintu, chuť je osvěžující, mentolová, bez svíravosti nebo hořkosti. Té se můžete dočkat jen při jejím ohřívání v pokrmech. V případě máty egyptské poznáte jemný jablečný podtón. Nálev má světle žlutozelenou barvu a velmi libou, osvěžující vůni.

Původ čaje

Pod názvem máta egyptská se ukrývá Mentha rotundifolia. A aby se to pletlo ještě o trochu víc, najdete ji taky pod názvem máta jablečná.

Máta má přibližně 15 druhů a vyznat se v nich není úplně snadné. Nám bude stačit, když poznáme vlastnosti té, kterou dovážíme skutečně z Egypta. Traduje se, že právě tam byla objevena a místním lidem vděčí za to, že se stala jedním z nejoblíbenějších koření a léčivek.

O mátě se dokonce zmiňuje biblický Nový zákon, její části byly nalezeny v hrobce v Karnaku a je potvrzeno, že ji používali ve starověké Indii, Číně i Japonsku. K jejímu jménu se váže Ovidiova báje, v níž nymfu Menthé proměnila žárlivá Persefona v bylinku. Důvod byl nasnadě – žárlila na milenku svého muže Háda, boha podsvětí.

Snítky máty se používaly k výzdobě stolů, vplétaly se do vlasů ženichů a nevěst, zavěšovaly v chalupách pod trámy k přivolání lásky. Odvar z máty byl popíjen v rámci rituálů ke zlepšení přemýšlení, její lísky rozhazovali lidé po podlahách kostelů při procesí, ale také jimi zaháněli myši ve spížích.

Jde o trvalku dorůstající až 80 centimetrů. Má měkké, velké a tmavě zelené listy pokryté chloupky. Lodyha je čtyřhranná. Botanicky se máta řadí k čeledi hluchavkovité. V přírodě se rozmnožuje semeny, ale také oddenky nebo šlahouny. Prospívají jí vlhká, ale slunečná stanoviště.

Sklízejí se buď jenom listy, nebo celá nať těsně před květem. Nejlépe v poledne od června do září, kdy obsahuje maximum silic. Pokud počasí přeje, můžeme mátu sklidit i dvakrát během léta. Teplota při sušení nesmí přesáhnout 35 ⁰C. Sušená máta má být skladována bez přístupu vzduchu a vlhkosti, aby neztratila aroma.

Máta se používá v lidovém léčitelství, kosmetickém a tabákovém průmyslu i potravinářství.