Růže - okvětní lístky

Nálev a chuť byliny

Růže – okvětní lístky dávají po zalití horkou vodou nálev světle žluté barvy s výrazným, sladkým aroma růží. Chuť je, jak jinak, květinová, růžová, nasládlá, zároveň jemná až sametová.

Původ byliny

O růžích (Rosa) bychom mohli napsat opravdu dlouhý článek. Vždyť nás provází od starověku, podle dochovaných nálezů je lidé u svých domovů vysazovali dokonce 4-6 000 let před naším letopočtem, a to v Mezopotámii, pak i v Persii, Egyptě nebo Číně.

Do dnešního dne bylo vyšlechtěno až 30 tisíc kultivarů, takže z prapůvodní rostliny vznikly například růže, kterým říkáme čajové, čínské, bourbonské, noisettky nebo pernetky. Mezi moderními kříženci pak najdeme čajohybridy, polyantky, grandiflory a další. Vidíte, že o růžích bychom opravdu mohli mluvit dlouho. Zkusme ale shrnout to nejdůležitější. Jde o keřovité rostliny, obvykle opadavé. Mohou být plazivé, poléhavé, stejně jako mohou vytvářet dlouhé pevné pruty. V naprosté většině případů mají ostny, listy se zubatými okraji a květy nejrůznějších tvarů a barev. Divoké růže bývají bílé, růžové i fialové, šlechtěné pak třeba i žluté či oranžové. Ačkoli řada odborníků věnovala obrovské úsilí vyšlechtění růže modré, a dokonce i černé, zatím nedosáhli výrazných úspěchů. Plodem růží je šípek.

Přirozeným stanovištěm růží je severní polokoule, narazit na ně můžete dokonce i za polárním kruhem. Rostou na místech s dostatkem světla, na živiny nebývají příliš náročné.

Pokud jde o využití, kromě šípků se týká právě i okvětních lístků. Obsahují aromatické silice, takže se z nich vyrábí například růžový olej, používají se jako součást parfémů, mýdel a dalších kosmetických přípravků. Napomáhají k normálnímu stavu pokožky, k duševní rovnováze, menstruačnímu a menopauzálnímu komfortu, ale i k normální činnosti kardiovaskulárního systému a trávení i vylučování.