ALFALFA, TOLICE VOJTĚŠKA (Medicago sativa) - prášek

Nálev a chuť byliny

Alfalfa má podobu světle zeleného prášku, který se podává po lžičkách. Lze ho přimíchat do nápojů, salátů nebo kaší (o pokojové teplotě), chutná totiž příjemně nasládle a jen velmi mírně trávově.

Původ byliny

Původní výskyt byliny nazývané Alfalfa můžeme najít v Malé a Střední Asii. Odtud se rozšířila do Evropy. Botanickým názvem tolice vojtěška (Medicago sativa) je rostlina z čeledi bobovité, dosahující výšky až 90 centimetrů. Tuto víceletou bylinu charakterizuje vzpřímený stonek, trojčetné listy a tmavě fialové květy. Plody, kterými jsou lusky, obsahují zploštělá, světle hnědá semena. Má velmi bohatý kořenový systém, díky němuž odolává delšímu suchu. Zcela jistě jste vojtěšku viděli podél cest, na remízcích nebo krajích pole. Zemědělci ji pěstují jako plodinu sloužící coby krmivo hospodářských zvířat, ale protože má zároveň schopnost zlepšovat půdu, využívají ji i jako takzvaný „podsev“. Za zmínku rozhodně stojí, že v roce 2000 byla vojtěška nejvíce kultivovanou rostlinou na světě. V roce 2006 činila celosvětová produkce 436 milionů tun.

V České republice se vojtěšce občas říká lucerna nebo lucinka, protože její semena v noci slabě světélkují. V arabských zemích na ni ale narazíte pod názvem a-fac-facah nebo al-fal-fa. Což by v překladu znamenalo něco jako otec všeho jídla nebo matka všech medikamentů.

Koho zajímá historie, tomu prozradíme, že z Asie se rozšířila nejprve do Řecka, a to v roce 490 př. nl, když Peršané napadli řecké území. O účincích semen a klíčků psaly už starověké ajurvédské texty. A kultivaci popisoval ve 12. století Ibn al´-Awwam. V 16. století se vojtěška dostala do Ameriky. Dnes je tato bylina rozšířena nejen v původní Asii, ale také Severní Americe, Jižní Africe, na Novém Zélandu, v Austrálii a Anglii.

Alfalfa je bohatá na chlorofyl, bílkoviny, vápník, vitaminy skupiny B, vitamin C, D a E i K. Lidová medicína ji hojně využívá k celkovému posílení organismu a jako prevenci řady neduhů.