BAZALKA LIST (Ocimum basilicum)

Nálev a chuť byliny

Bazalka chutná kořenitě nasládle. Není v ní nic svíravého, ale je velmi aromatická a výrazná. V sušeném stavu část svých intenzivních tónů ztrácí, přesto ji poznáte na první ochutnání. A to i v čajových směsích. Nálev má světle žlutou barvu a příjemnou vůni.

Původ byliny

Botanikové rozlišují skoro 70 druhů bazalky. Rostlina z čeledi hluchavkovité se přirozeně vyskytuje v Africe a Jižní Americe, vybrané druhy jsou ale pěstovány na celém světě.

Konkrétně bazalka pravá (Ocimum basilicum) se do střední Evropy dostala pravděpodobně z Přední Indie v 16. století. Jde o 20-40 centimetrů vysokou bylinu, jednoletou, v některých případech zplaňující. Stonek je lysý, listy podlouhlé a vejčité, někdy se zubatými okraji. Bazalka pravá kvete bíle od července do září, jejími plody jsou takzvané tvrdky – plod rozpadající se na 4 suché plůdky.

Pokud jde o stanoviště, dobře se bazalce daří na teplých a prosluněných místech. Má ráda kyprou a živinami bohatou půdu, semena se vysévají v březnu.

Pro gastronomické nebo léčitelské použití se sklízí nať i s listy, a to 2-3x ročně. Ideální čas sklizně je mezi 11. a 14. hodinou, kdy je v rostlině maximum esenciálních látek. Sušit by se bazalka měla ve stínu, buď ve svazečcích nebo rozložena na sítech. Správně usušená má tmavě zelenou barvu.

Bazalka je mimořádně populární už od dob starověkého Řecka. Tehdy byla mimo jiné používána k uštknutí hadem nebo štírem. Dnes se uplatňuje jako koření s širokým uplatněním.