Herbář a účinky vřesu

Kdyby měl vřes životopis, byl by to příběh houževnatosti. Keřík, který si najde místo na rašeliništi i na písčité půdě, vydrží zimu i horké léto. Dorůstá půl metru, má drobné jehlicovité lístky a malé, růžové až fialové kvítky. A co je ještě důležitější, lidé ho používají už několik století.

Naši slovanští předci mu říkali vřeseň a pojmenovali podle něj osmý měsíc roku, dobu, kdy vřesoviště provoní celou krajinu. Ve Skotsku z něj dodnes dělají talismany pro štěstí. A v minulosti farmáři s hořícími svazky vřesu tradičně obcházeli pole před letním slunovratem, aby zajistili dobrou úrodu.

Ze středověku pochází první záznamy o vřesovém pivu, které se vařilo ještě před objevením chmele. Na britských ostrovech byla tahle tradice tak silná, že se receptury předávaly z otce na syna. Současně se z vřesu vyráběla košťata, což vysvětluje i jeho latinský název „calluna“, česky překládáno jako „k zametání“.

Vřes roste prakticky po celé severní polokouli. U nás ho najdete hlavně na písčitých půdách a rašeliništích, kde často vytváří rozsáhlé porosty. Kvete od července do září a včelaři ho mají rádi pro vřesový med, který je tmavý, hustý a bohatý na minerály.

Rostlina má zajímavou vlastnost. Dokáže si udělat místo sama tím, že vylučuje látky odrazující konkurenci. Semena vydrží v půdě roky a vyklíčí třeba až po lesním požáru. Proto vznikají ty charakteristické barevné koberce táhnoucí se kilometry daleko.

Sbírá se kvetoucí nať na začátku květu za suchého počasí. Ta se pak suší rychle ve stínu při teplotách do 40 stupňů, aby se nezničily cenné látky. Správně usušený vřes si zachová účinnost několik let. Nejčastěji se používá jako nálev, historicky se aplikoval i zevně.

Schválené zdravotní účinky:

• Normální funkce močových cest - ledviny
• Duševní stav a výkonnost
• Relaxace
• Pozitivní nálada
• Spánek
• Imunita