Maitake BIO houba (Grifola Frondosa) prášek

Nálev a chuť houby

Maitake BIO houba patří k těm, které si do pokrmů nebo nápojů budete přidávat velmi ochotně – chutná totiž jemně, trošku zemitě a dřevitě, nicméně v závěru se vám odvděčí příjemným oříškovým aftertastem. Vůně je lehká, nic násilného. Pokud si maitake připravíte stejně jako čaj, dočkáte se nápoje světle až tmavě hnědé barvy (v závislosti na množství použitého prášku a délce luhování).

Původ houby

Když se na maitake budete chtít podívat do herbáře, hledejte trsnatec lupenitý (Grifola frondosa). Nejspíš zjistíte, že jde o dřevokaznou houbu, která se vyskytuje převážně v mírných lesích severní polokoule. Nejčastěji roste v Japonsku, Číně a v některých částech Evropy. Její plodnice vytvářejí velké trsy, často jsou popisovány jako slepičí peří nebo vějířovité listy. Plodnice tvoří mnoho kloboučků s průměrem od 3 do 14 centimetrů. Houba mívá šedou až světle hnědou barvu, její dužina je bílá.

Ještě doplňme, že trsy plodnic mohou vážit až několik kilogramů a hledat je musíte u báze kmenů a kořenů listnatých stromů. Nejlepší čas je v září či říjnu. Ale pozor – naděje na úspěch je poměrně malá. Také proto v poslední době přibývají farmy, které maitake pěstují v umělých podmínkách.

Maitake obsahuje nejen betaglukany, tedy polysacharidy s imunomodulačními schopnostmi, ale také ergosterol, který je předchůdcem vitaminu D, a vitaminy skupiny B (B2, B3, B5) podporující energetický metabolismus a pohodu nervového systému. Z minerálů můžeme zmínit například draslík, vápník, hořčík nebo železo.

Jde zkrátka o houbu oblíbenou po všech stránkách. Někdo po ní sáhne jako po doplňku stravy, jiný ji využije v kuchyni. Maitake totiž skvěle funguje například v polévkách, omáčkách nebo smaženicích.

A ještě jedna poznámka: může se zdát, že medicinální houby jsou hitem několika posledních let. Nenechte se mýlit, konkrétně o maitake píší prameny už z doby dynastie Han (206–210 n.l.), zmínku lze také nalézt v „čínském herbáři“ Shen Nong Ben Cao Jing.