Řebříček květ (Achillea millefolium) - bylina

Nálev a chuť byliny

Odvar s řebříčku má světlou barvu a svíravou nahořklou chuť.

Původ byliny

Nenápadná bylina, kterou snadno minete pohledem nebo hůř, budete jej považovat za plevel. A přitom se na něj už odpradávna pěje jen samá chvála. Jeho drobné pětilisté květy tvoří krásnou bohatou korunu nejčastěji bílé, růžové či načervenalé barvy. V rozpuku je najdete v období od května do srpna a vůní Vám pak mohou připomenout chryzantémy. Přirozeným prostředím pro řebříček je původně severní polokoule od Ameriky přes Evropu až po Asii. Postupně se ale rozšířil i do zbylých oblastí a přizpůsobil se rozličným místům. Najdete jej tak nejen na lukách a v lesích, ale i na horách, kolem pobřeží či dokonce v poušti.

Český název řebříček vychází ze slova žebřík. Můžete narazit i na lidové pojmenování pepř chudiny. Rostlina, která dorůstá až 80 cm, svým štíhlým stonkem se střídavě rostlými lístky připomíná starou podobu žebříku s jedním nosníkem a stupínky po stranách. 

Pro pikantní, zpočátku nasládlou chuť s lehce nahořklým koncem, se jeho listy přidávaly do pokrmů již od 17. století. V kombinaci s vřesnou a limonkou se z něj vařilo třeba pivo. Z květů se pak připravoval velmi oblíbený čaj. Nálev lze také přidat do koupele, kde prospěje Vaší pleti a osvěží mysl. Roste-li Vám řebříček na zahradě, můžete být právem pyšní - máte kvalitní půdu bez škodlivin. I zástupci ptačí říše využívají rádi tuto bylinu pro stavbu svých hnízd. Funguje totiž jako ochrana před parazity a dalšími škůdci.

Řebříček se nesmí užívat dlouhodobě, při užití větších dávek, než doporučených, může způsobit bolesti hlavy. Řebříček není vhodný pro malé děti, kojící a těhotné ženy.