TŘEZALKA NAŤ - bylina

Nálev a chuť byliny

Třezalkový čaj má světle oranžovou barvu a výraznou bylinnou vůni. Po ochutnání nás nejdříve pohladí příjemná nasládlost, za ní následuje mírná svíravost a nahořklost. Odvar z třezalky můžete dochutit lžičkou medu.

Původ byliny

Třezalce tečkované (Hypericum perforatum), asi 60 cm vysoké trvalce, jsou prospěšné vlastnosti přisuzovány od starověku. Zmiňuje se o ní už řecký lékař Pedanius Dioskoridés jako o bylině zastavující menstruační krvácení a silně diuretické. Odvar s vínem měl pomáhat při hadím uštknutí. Dým ze zapálené třezalky zase čistil vzduch a byl používán k zahánění zlých duchů. Křesťané dávali třezalce mnoho pojmenování, nejčastěji se jí říká Svatojánská bylina, protože údajně vyrostla z krve, která na zem skapala z probodnutého jazyka Jana Křtitele.

Bylina s dřevnatějící lodyhou a výraznými žlutými květy roste po celé Evropě, v severozápadní Číně, Africe i Malé Asii. U nás ji najdeme od nížin po podhorské oblasti na slunných, sušších okrajích lesů, luk a cest.

Nejčastěji se třezalka sbírá v době květu, tedy v červenci a srpnu. Ideální je suché počasí, kolem 10. hodiny dopolední. V té době obsahuje nejvíc silic. Bylinkářky svazují rostlinky do kytic a ty věší do stínu. Teplota při sušení by neměla přesáhnout 35 °C.
Čerstvou třezalku lze využít také k výrobě tinktury nebo oleje.