Slunečnice - okvětní lístky

Nálev a chuť byliny

Slunečnice – okvětní lístky dávají po zalití horkou vodou nálev světle žluté barvy. Jeho chuť lze popsat jako bylinnou, lehce nasládlou.

Původ byliny

První věc, která vás v souvislosti se slunečnicí napadne, je jistě její otáčení za sluncem. Odborníci mu říkají heliotropismus, je ovšem typický ani ne tak pro plně rozvinuté květy, jako pro poupata. Charakteristickým zástupcem těchto bylin je slunečnice roční (Helianthus annuus) dosahující až 3metrové výšky. Její zářivě žlutý květ (správně květenství) může mít i kolem 30 centimetrů v průměru. Plodem slunečnic jsou semena obalená černou, tvrdou slupkou. Je pozoruhodné, že všechny slunečnice roční mají květy (tvořící celé velké květenství) uložené ve spirálách – v jednom směru lze spirál napočítat 34, v opačném pak 55.

Hospodářský význam slunečnice je obrovský. Kromě jiného jsou zdrojem velkého množství pylu, takže je vyhledávají opylovači z širokého okolí. Zralá semena obsahující asi 40-50 procent oleje se využívají k výrobě olejů, uplatňují se i v kosmetickém průmyslu. Slunečnice zároveň slouží jako potrava pro dobytek.

Ještě krátký historický exkurz: Původně slunečnice rostly v Severní Americe, v 16. století je Španělé přivezli do Evropy. Od té doby jsou součástí našeho zemědělství i našich jídelníčků.

Pokud jde o okvětní lístky, ty se sbírají jako cenné barvivo, ale také dekorativní doplněk například mýdel nebo ručních papírů. Kromě toho se z nich připravují čaj i koupele. Podporují svěžest, imunitu, kontrolu tělesné hmotnosti a metabolismus tuků.