Japan Gyokuro - zelený čaj

Nálev a chuť čaje

Každé setkání s jakostním japonským gyokurem je milé. Nálev má světle zelenou barvu a čisté, svěží aroma. Jeho chuť svou jemností a sladkostí připomíná samet, tak je hebká. Najdete v ní však také stopu květin. Čaj má poměrně dlouhý aftertaste a v prvním nálevu vám dá poznat chuť umami – nejvyšší stupeň lahodnosti.

Původ čaje

Gjokuro, Gyokuro nebo Nefritová rosa – to všechno jsou názvy pro zelený čaj pěstovaný speciálním způsobem v oblasti Uji ležící na jižním okraji města uznávaného jako centrum japonské kultury. Jde samozřejmě o Kyoto. Region charakterizují svěží zelené kopce, vysoká vzdušná vlhkost, úrodná půda a teplé dny střídající studené noci. Proto se čajovníkům v místních zahradách velmi dobře daří a jejich lístky patří k nejkvalitnějším v Japonsku. Čaje z této oblasti Země vycházejícího slunce mají omamnou chuť i vůni a také sytější barvu.

Proč je vlastně gyokuro tak zajímavé? Protože je výsledkem specifického postupu pěstování čajovníků čínských (Camellia sinensis). Na rozdíl od většiny čajovníkových zahrad, které jsou vystaveny přímému slunci nebo se rozkládají v polostínu vzrostlých stromů, čajovníky určené pro gyokuro přikrývají dělníci 20 dnů před sklizní slaměnými rohožemi - říkají jim kanreisha. Díky nim tvoří keře v listech více chlorofylu, a ten má vliv na produkci aminokyselin, teinu a cukru. Gyokuro je díky tomu sladké a lahodné, s minimální svíravostí.

Také sklizeň má jasně daná pravidla – začíná vždy 88 dní po první jarním dni, přibližně na přelomu dubna a května. Lístečky jsou trhány obvykle ručně, jejich vůně je tak plnější a jemnější. Zručný sběrač odevzdá denně ke zpracování 6-8 kg čaje. Po sběru jsou lístky napařovány. Asi 15vteřinové působení horké páry má na následek zastavení oxidace. Listy si zachovají krásnou zelenou barvu a zdraví prospěšné látky. Následně jsou svinovány do drobných jehliček a sušeny. Ve finále je čaj potřeba vytřídit a zabalit.