Zimní třešeň - ovocný čaj

Nálev a chuť čaje

Jak jinak může vypadat čaj Zimní třešeň, než krásně červeně. Nálev má opravdu lákavou barvu. Stejně jako višně a skořice, kterými voní, láká k ochutnání. Po prvním doušku rozpoznáte sladkokyselé tóny ovoce podtržené kokosem, skořicí a troškou pikantního kardamomu.

Původ čaje

Jablka, hrozny, třešně, ale i kokos, kardamom a červená řepa. S mícháním tohoto čaje jsme si opravdu vyhráli. Samozřejmě nám šlo o maximální vyladění chuťové kompozice, mysleli jsme ale zároveň na vitaminy a antioxidanty, kterých je v zimě potřeba dvakrát tolik.

Veškeré ovoce nakupujeme u certifikovaného dodavatele. Zpracovává pouze zralé a zdravé malvice i peckovice. Jsou krájeny na skutečně velké kousky a sušeny mrazem. Takzvaná lyofilizace je velmi šetrný způsob konzervace, při kterém nedochází ke znehodnocení prospěšných látek. Ovoce si navíc uchová svou přirozenou barvu, chuť i vůni.

Jabloně ani třešně asi nemusíme zdlouhavě představovat. V obou případech jde o opadavé listnaté stromy, které se přirozeně vyskytují v mírném pásu severní polokoule. Na světě jich existuje řada odrůd.

V případě plodů jabloní mluvíme o malvicích. Jablka dozrávají od srpna do září. V České republice se začaly jabloně pěstovat v 9. století. Je ale jisté, že už 300 let př. n. l. se jejich roubování a sklizni věnovali Římané. Každý rok se na světě urodí více než 40 milionů tun jablek. Za jejich popularitou stojí jak vynikající chuť, tak samozřejmě obsah vitaminu C a E i minerálních látek jako draslík a železo. Konzumace jablek prospívá v mnoha směrech.

Plodem třešně jsou peckovice. Na našem území se třešně pěstují od 12. století, a přestože jsou sladké červené plody vnímány spíš jako skvělá přísada do koláčů a buchet, jejich dopad na zdraví konzumentů je neoddiskutovatelný. Třešně obsahují mimořádně vysoký podíl hořčíku, železa, vápníku, draslíku, jódu, fosforu, zinku a křemíku. Mimo ně také vitaminy C, A, P, E a B. 

Třetí důležitou složkou čaje Zimní třešeň je skořice – kůra stromu skořicovníku. Člověk ji zná a používá víc než 6 tisíc let. V českých kuchyních a zásobách lidových léčitelů se zabydlela v 15. století.