Zlatobýl nať (Solidago virgaurea) - bylina

Nálev a chuť byliny

Pikantní vůně připomínající citrus. Nálev jantarové barvy má zemitou bylinnou chuť s poměrně hořkým koncem.

Původ byliny

Otázka na začátek: co má společného zlatobýl, Thomas Edison a Henry Ford? Ne, není to začátek vtipu. Thomas Edison dostal od Henryho Forda v roce 1920 za úkol najít dostupný zdroj gumy na výrobu pneumatik pro slavný Model T. A zlatobýl byl jasná, byť nakonec nerealizovaná, volba.

Roste totiž planě takřka po celém mírném pásu severní polokoule. V Evropě nejčastěji narazíte na zlatobýl obecný. Ostatní jeho druhy (hlavně ty ze Severní Ameriky) se zde vyskytují také, mohou však v našich podmínkách působit vůči ostatním rostlinám jako škůdce.

Zlatobýl obecný (latinsky solidago virgaurea) získal své jméno podle záplavy zlatých drobných květů, které jej obsypou během pozdního léta. Rostlina dorůstá výšky až jednoho metru a najdete ji na rozmanitých místech - od luk přes kamenité valy až po horské pastviny.

V lidovém léčitelství ji znají také pod názvem celík. Sbírá se v podstatě celá nadzemní část rostliny, přičemž listy a květy se někdy přidávají i do různých pokrmů. Z květů dokáží včely vyrobit navíc opravdu výborný med - tmavý a výrazný. Pro přípravu nálevů a tinktur se však nejčastěji využívá nať. Její chuť může připomínat lékořici či pendrek. Získaný nálev se nemusí pouze pít, ale lze jej také používat zevně na obklady.

Konzumace by měla být střídmá a neměla by překročit dva měsíce. Poté si raději dopřejte pár týdnů pauzu. Vyvarovat by se mu měly těhotné a kojící ženy. Lidé s onemocněním srdce a ledvin by vše měli předem konzultovat s ošetřujícím lékařem.