Gruzínský oolong Guria

Nálev a chuť čaje

Gruzínský oolong Guria dává nálev medové barvy. Chuť lze popsat jako hladkou, máslovou, po ovoci kyselkavou a po koření peprnou. Čaj voní sladce, květinově. Tento oolong patří k čajům chuťově mimořádně atraktivním. Hodí se k celodennímu popíjení a nejlépe si ho „užijete“ bez dochucovadel. Gruzínský oolong Guria doporučujeme vyzkoušet jak horký, tak coby ice tea.

Původ čaje

Gruzie (místní ji označují jako Sakartvelo) patřila kdysi k čajovým velmocím. Na světové příčce producentů čaje zaujímala čtvrté místo a nebylo domácnosti, která by neznala pravý gruzínský čaj. To se změnilo po rozpadu SSSR, který přinesl problémy v mnoha odvětvích, včetně čajového průmyslu. Nyní se ale gruzínští farmáři vracejí k silné tradici, obnovují chátrající plantáže a v režimu organického zemědělství pěstují nové čajovníky. Přesně tak to dělají v regionu Guria, ze kterého jsme Gruzínský oolong Guria přivezli.

Jde o oblast na západě Gruzie oplývající úchvatnou přírodou. Klima je vlhké, subtropické, léta i zimy bývají poměrně mírné. Guria je častým cílem turistů, kteří přijíždějí obdivovat její lesy, minerální prameny, písečné pláže, ale i alpské louky a vysoké hory. Na rozloze 2 tisíc čtverečních kilometrů se nachází jak nížina, tak svahy pohoří Meskheti. Protože region zároveň omývají vlny Černého moře, disponuje jedinečným klima, které propojuje teplý mořský a chladný horský vzduch, a průměrnou roční teplotou 12-14 ⁰C. To čajovníkům náramně svědčí.

Další zvláštností regionu Guria je, že v něm rostou čajovníky Camellia sinensis Kolkheti. Jméno tato varieta získala zřejmě podle Národního parku Kolkheti, který zaujímá značnou část oblasti. Jde o keře se speciálními geny, o nichž odborníci tvrdí, že mají velký potenciál, pokud jde o možnosti šlechtění. Jsou vysazovány pod pavlovniemi, asi 20metrovými stromy, velmi krásně kvetoucími. Čajovníky díky tomu rostou chráněné před větrem i ostrým sluncem a zároveň mají dost vlhkosti a stínu. Aby té krásy a vůně nebylo málo, pokrývají půdu pod pavlovniemi koberce modrých pomněnek. Guria je jediným gruzínským regionem s tak úžasným propojením čajovníků, pavlovnií a květin, kterým místní neřeknou jinak než Kesane.

Lístky dělníci škubou ručně za přesně stanovených podmínek, tedy při ideální vlhkosti vzduchu a teplotě. Nechávají je krátce zavadnout a pak je několikrát přehazují ve velkých koších. Naruší tím jejich buněčnou strukturu a spustí proces přirozené oxidace enzymů. Jde o takzvané vytřásání zeleně, které ukončí prudkým zahřátím čaje.

Nakonec zajímavost: s lístky této specifické variety Camellia sinensis Kolkheti experimentují například skotští výrobci ginu. Speciální edici destilovanou s 12 rostlinami, mezi kterými nechyběl jalovec, koriandr nebo pomeranče, obohatili černým čajem z této variety. Gin prý tak získal lehké aroma medu a jablek.