Světlík lékařský nať - bylina

Nálev a chuť byliny

Odvar z natě světlíku lékařského chutná bylinně a v závěru mírně nahořkle. Nálev má světlou barvu a je téměř bez vůně.

Původ byliny

Říká se mu taky ambrožka, okotěška nebo kočičí len. Podle toho lze soudit, že se světlík lékařský (Euphrasia officinalis) těší lidskému zájmu mnoho a mnoho let. Nejdříve bylinkáři a později botanikové popsali tuto rostlinu jako asi čtvrtmetrovou, poloparazitní, bíle až nafialově kvetoucí. Byla populární v době starého Řecka i za panování královny Alžběty I. a zůstává na výsluní dodnes. Možná i díky svému jménu – Euphrasia totiž odkazuje k řecké bohyni radosti.

Jak jsme už uvedli, jde o bylinu poloparazitní. To znamená, že ke svému růstu využívá anorganické látky jiných rostlin. Světlík lékařský se proto vyskytuje tam, kde takové možnosti existují, tedy na loukách, rašeliništích nebo pastvinách. Dlužno dodat, že je velmi citlivý na kvalitu podzemních vod, proto jsme ho dříve mohli vídat mnohem častěji než dnes.

Na každý pád, světlík lékařský je rozšířen po téměř celé Evropě. Poznáte ho podle listů vejčitého tvaru s pilovitými okraji a květů bílé či jemně fialové barvy, které mají na spodině žlutou skvrnu. Květy bývají přibližně centimetr velké a objevují se od července do října. Plodem je podlouhlá tobolka.

Proč je světlík stále tak populární? Důvodem je vysoký obsah glykosidů, tříslovin, silic a flavonoidů, zároveň je bylina zdrojem provitaminu A a vitaminu C. Její vnější i vnitřní užívání podporuje normální stav zraku a osvěžení těla. Nejčastěji se přidává do čajových směsí, lze z ní ale také vyrobit tinkturu nebo víno.