Jak se narodil čaj a kdo ho pak ukradl

Čaj se do historie a kultury lidstva zapsal nesmazatelnou stopou. „S miskou čaje lze dosáhnout opravdového míru, a mírumilovnost, která vyzařuje z misky čaje, lze sdílet“ – tolik Sóšicu Sen XV. v knize Cesta čaje, mysl čaje.

Za vším hledej Čínu

Jako všechno, co nese nádech spirituality, je i původ čaje zahalen tajemstvím. Odborníci vedou nekonečné spory, zda je místem jeho narození oblast Assamu v severovýchodní Indii nebo vysoké hory jihovýchodní Asie. Legendy tvrdí, že skvělou chuť čajových lístků objevil 2737 let př n. l. čínský císař Šen Nung. Když si pod čajovníkovým keřem ohříval vodu, spadlo mu do ní několik lístků. Císař byl uchvácen a čaj nastoupil svou cestu.

Čajové obřady s pevnými pravidly

Zprvu byl v Číně obětován bohům, konzumován jako zelenina a popíjen coby léčivý prostředek. Za doby vlády dynastie Tchang (618-907 př n.l.) se pití čaje stalo záležitostí vybraných kruhů. A tady snad můžeme najít počátky čajových obřadů. Čínské pojetí mělo svá pravidla, bez čaje se nesmělo obejít jakékoli setkání, oslava nebo návštěva. Jeho odmítnutí bylo vnímáno jako urážka. Čaj se podával i přijímal oběma rukama (soulad jin a jang), pil se vždy horký, a to poté, co byli obslouženi všichni hosté. Pro čínskou tradici pití čaje jsou určující čtyři způsoby: Jin-čcha (pití při jídle, s přáteli, ve volném čase), Che-čcha (pití na žízeň), Chi-čcha (vypití čaje a konzumace lístků) a Pin-čcha (rituální ceremoniál). Číňané si svůj národní zelený poklad velmi hlídali, ale přesto se v roce 1191 podařilo přivézt sazeničky čajovníků do Japonska.

Z Číny do Japonska pod mnišským rouchem

Oním „pašerákem“ byl buddhistický mnich Eisai. Kromě rostlinek dopravil do země i techniku čajového obřadu. O jeho šíření se zasloužily kláštery sekty Zen, jejichž mniši využívali povzbuzujících vlastností čaje k udržení bdělého stavu při dlouhých meditacích. Pití čaje dostávalo obrysy přísného ceremoniálu spočívajícího v předepsaných úkonech, které vedou k soustředění, vnitřnímu osvícení a osvobození.

Rituál, který změnil svět

Dlouhá a mnohdy krutá historie Japonska vypilovala obřad k dokonalosti. Zásadní podíl na ní mají tři čajoví mistři: Murata Šukó (1422-1502), Také no Džoó (1502-1555) a Sen no Rikjú (1522-1591). Vznikaly čajové školy s různými pojetími rituálního pití čaje, vždy je ale spojovala koncentrace na vznešenost a sebeovládání, a to v tichém prostředí obyčejného čajového domku zasazeného do zahrady. Kvalitní čaj ovlivnil smysl pro etiketu a řád, odhalil krásu přírody i lidského umu. Vypěstoval kult velkých mistrů keramiky, malířství a kaligrafie, úcty k životu a pokory. Pro uspokojující provedení čajového obřadu (čanoju) je podle japonských Mistrů čaje nutné skloubit čtyři elementy: Wa (harmonii a půvab), Kei (pokoru a úctu), Sei (čistotu a opravdovost) a Džaku (ticho a klid).