LÉKOŘICOVÝ ČAJ - bylinná směs

Nálev a chuť čaje

Bylinná směs Lékořicový čaj dává nálev velmi světlé barvy, zato opravdu silné, příjemné vůně a chuti. Nasládlý, v závěru peprný, nápoj můžete dochutit lžičkou medu.

Původ čaje

Lékořice lysá se přirozeně vyskytuje ve Středomoří, narazit na ni můžeme také na jižní Moravě, kde se pěstuje zhruba od 16. století. Je oblíbená v cukrářství (pendrek), tabákovém průmyslu a dalších odvětví.

Kořeny byliny z čeledi bobovité jsou dlouhé a rovné. Lékořice dorůstá 1-1,5 metru, kvete světle fialovými hrozny a po odkvětu vznikají lusky. Mezi důležité částí jsou řazeny právě kořeny. Pěstitelé nebo léčitelé je sbírají na podzim a poté suší. Chemické rozbory prokázaly, že kořen lékořice obsahuje saponiny, glykosidy, estrogenní látky, kumariny, flavonoidy a další sloučeniny.

Ve starověkém Egyptě ji svařovali v mléce s cukrem, šáchorem a pepřem. Takový nápoj pak sloužil jako afrodiziakum. Anýz je doma, stejně jako lékořice, ve Středozemí. Zelenošedé plody s aromatickou vůní se z jednoletých bylin sbírají v srpnu nebo září. Nasušené mají celou řadu použití. Ve středověku se dokonce věřilo, že pomáhá při moru a zlepšují náladu.

Badyánu se někdy přezdívá čínský anýz nebo hvězdicovitý anýz. Vzhledem si oba plody nejsou ani trochu podobné. Zato účinky a chuť mají téměř shodné. Je známo, že badyán používali v čínské medicíně už před 3 tisíci lety. Do Evropy se dostal teprve v 17. století. Badyán obsahuje vzácnou silici anetol.

Pozor: Nadměrné konzumaci Lékořicového čaje by se měly vyhnout malé děti, těhotné ženy a osoby trpící vysokým krevním tlakem.