SIBIŘSKÝ ŽENŠEN KOŘEN (Eleutherococcus senticosus) - prášek

Nálev a chuť byliny

Odvar z byliny Sibiřský ženšen kořen chutná především sladce a jen jemně nahořkle. Ani dřevitá vůně není nesympatická. Nápoj má světle žlutou barvu.

Původ byliny

Botanikové mu přisoudili název eleuterokok ostnitý (Eleutherococcus senticosus), což nezní tak mile jako sibiřský ženšen, člověčí či čertův kořen. Jde o keř skutečně ostnitý, i když jen na mladých větvích. Dorůstá až do 2 metrů, má šedou kůru a asi 12centimetrové, zubaté listy. Když eleuterokok kvete, příjemně voní. Plodem jsou fialové bobule. Keř je doma ve východní části Asie, dobře se mu daří na vlhkých místech, v lesích nebo křovinách.

I když existují pokusy vysazovat keř jako okrasný, do centra pozornosti se dostává především díky svým kořenům. V polovině 20. století v nich totiž vědci identifikovali totožné látky, jaké obsahuje nedostatkový a velmi vzácný pravý ženšen (Panax ginseng). A tak se eleuterokok rychle stal jeho, dlužno dodat, vynikajícím nástupcem. Kořen je totiž bohatý na silice, speciální glykosidy (eleuterosidy), lipidy, flavonoidy, pryskyřice, a další látky s širokým spektrem účinků. Hojně se tedy uplatňuje při výrobě léčivých přípravků a jeho užívání bývá doporučováno v mnoha případech, nejčastěji při rekonvalescenci, ke zvýšení fyzické zdatnosti a podobně. Traduje se, že za popularitou sibiřského ženšenu stojí ruští olympionici, kteří ho s úspěchem aplikovali před i po závodech.