Pijete ovocný čaj? Botanicky vzato to žádný čaj není

Ale zpět k samotnému čaji. Jeho cesta do světa trvala tisíce let a vedla dvěma úplně různými směry. Jednou po souši přes Hedvábnou stezku, jednou po moři přes obchodní přístavy. Výsledkem jsou dvě slova, která dnes zná celý svět, čaj a tea.

Tisíce druhů čaje, ale jen jedna mateřská rostlina

Kdybyste se vydali do kopců na pomezí jihozápadní Číny, Myanmaru a severovýchodní Indie, narazili byste na keř, ze kterého pochází každý pravý čaj na světě. Jmenuje se čajovník čínský a čínský lékař Chua Tchuo o jeho pití psal už ve třetím století našeho letopočtu. A za dynastie Tang, někdy mezi 7. a 10. stoletím, se z Číny rozšířil do Koreje, Japonska a Vietnamu.

Do Evropy ho pak v 16. století přivezli portugalští obchodníci a námořníci, kteří tušili, že tahle vonná záležitost v Evropě zaboduje. A měli pravdu. Co z čajovníku vznikne, závisí výhradně na zpracování sklizených listů, konkrétně na míře oxidace neboli kontaktu s kyslíkem.

Bílý čaj prochází ze všech nejšetrnějším zpracováním a jeho chuť je proto velmi jemná. Zelený čaj oxidací neprochází vůbec, protože listy se ihned po sklizni zahřejí a zastaví se tím jakákoliv změna. Oolong to má jinak, oxiduje se jen částečně a výsledná chuť se pohybuje kdekoliv mezi lehkou květinovou a sytě ovocnou.

Černý čaj projde úplnou oxidací a díky tomu získá svou charakteristickou tmavou barvu a výraznější, robustnější chuť. A pak existuje ještě tmavý čaj pu-erh, který prochází řízenou fermentací a s přibývajícím věkem získává na chuti podobně jako dobré víno.

Jaké je možné, že z jednoho keře vznikne tolik chutí?

Ve skutečnosti za tím nestojí žádné kouzlo, ale kombinace přírody a lidské práce. Na výsledné chuti se hodně podepisuje to, kde čajovník roste. Jinak chutnají lístky z horských oblastí, kde je chladněji a keř roste pomaleji, a jinak ty z nížin. Rozdíl dělá i půda, vlhkost, ranní mlhy nebo stín okolních stromů.

To všechno ovlivňuje, jak budou lístky aromatické, jemné nebo naopak výrazné. To nejdůležitější se ale odehrává až po sklizni. Čajové lístky se totiž nechávají různě dlouho reagovat se vzduchem. Je to vlastně podobné jako s jablkem. Když ho rozkrojíte a necháte chvíli ležet, začne hnědnout. U čaje jde o stejný princip, jemuž se říká oxidace.

Právě podle toho, jak dlouho tento proces trvá a kdy se zastaví zahřátím, vznikají jednotlivé druhy čaje. Někdy se zastaví téměř hned a vznikne zelený čaj, jindy se nechá probíhat déle a výsledkem je čaj černý. A pak jsou tu i čaje, které jdou ještě o krok dál a dál se vyvíjejí i po zpracování, jako třeba pu-erh.

Sušené ovoce, květy a byliny

Ovocný čaj je směs sušeného ovoce, kvítků, případně bylin nebo zeleniny, která se zalévá horkou vodou. Odborně se takovému nápoji říká tisane nebo nálev. Slovo tisane pochází z řeckého označení pro ječmenný odvar a dnes se jím rozumí jakýkoliv rostlinný nápoj, který nevznikl z čajovníku.

V angličtině se někdy setkáte i s termínem herbal infusion. Jde o totéž, jen v jiném kabátě. Nálevy z bylin a ovoce lidé dokonce pili dávno předtím, než se po světě rozšířil pravý čaj. Jak taková směs vypadá v praxi?

Například Brusinky s rakytníkem kombinují jablko, ibišek, mrkev, pomerančovou kůru, brusinky, rakytník, maliny a květ růže. Píseň Karibiku je pro změnu ovocný nálev z ananasu, manga, papáji a jablek, který svou vůní a zlatavou barvou připomíná spíše tropickou dovolenou než šálek čaje.

Proč tomu tedy pořád říkáme čaj

Odpověď je poměrně prostá. Příprava ovocného nálevu vypadá téměř stejně jako příprava pravého čaje. Směs zalijete vroucí vodou a necháte ji několik minut louhovat. Používá se stejné nádobí i stejný postup. Označení „čaj“ se proto mezi lidmi postupně uchytilo a dnes ho používáme zcela běžně.

Zajímavé přitom je, že i samotné slovo čaj má dvě tváře a obě mají kořeny v Číně. Kudy čaj cestoval, takový název dostal. Země, kam dorazil po moři, skončily většinou u varianty tea, německy Tee, francouzsky thé, španělsky té.

Tato výslovnost pochází z fujianského dialektu na jihu Číny, kde se čaj vyslovoval jako te. Odtud ho lodí obchodníci dovezli do Evropy, nejprve k Holanďanům, kteří ho převzali jako thee a rozšířili dál po celém západním světě.

Holandský vliv na rané evropské obchodní trasy byl natolik silný, že výraz te ovládl celou západní Evropu a zůstal tam dodnes. Druhá varianta je čaj nebo chai, což je česky, rusky, arabsky, hindsky i turecky. Tato verze pochází z mandarínštiny, kde se čaj vyslovuje chá, a do světa se šířil po souši přes Hedvábnou stezku do Persie a odtud dál na západ i východ.

Jeden obsahuje kofein, druhý ne

Kofein k pravému čaji zkrátka patří. Černý čaj ho má nejvíc, zelený méně a bílý nejméně ze všech, ale úplně bez něj nezůstane žádný šálek. Je to právě on, kdo stojí za tou ranní bdělostí, kvůli které si lidé čaj vaří od nepaměti.

Vedle kofeinu obsahuje pravý čaj také malá množství theobrominu a theofylinu, dalších příbuzných látek, které mírně povzbuzují organismus. Ovocné nálevy jsou naopak přirozeně bez kofeinu. Lze je tak pít kdykoliv během dne, i těsně před spaním, aniž by pak člověk dvě hodiny zíral do stropu. Vhod tudíž přijdou i těhotným ženám a dětem.

Citrusové pokušení nebo Dětský sen jsou bez teinu a zároveň bez ibišku, takže je mohou bez obav pít děti od jednoho roku. Dětský sen navíc obsahuje jablko, maliny, jahody, mrkev a červenou řepu. Suroviny ze střední Evropy sklizené v době největší zralosti a zpracované tak, aby si zachovaly maximum toho dobrého, co v nich příroda zanechala.

Ovoce v nálevech z Manu Tea prochází lyofilizací, tedy sušením mrazem při velmi nízkém tlaku, díky které si zachová až 90 procent živin a plnou přirozenou chuť i vůni. Výsledkem je nápoj, který již při prvním doušku překvapí tím, jak čerstvě a živě vlastně chutná.

Ovocný nálev je všestranný

Zatímco pravý čaj bývá středem pozornosti nadšených znalců a degustátorů, ovocné nálevy si získávají příznivce jinak. Zejména svou dostupností, přirozenou sladkostí a tím, že si je může dopřát opravdu každý, bez ohledu na věk nebo denní dobu.

Jsou přirozeně sladké i bez přidaného cukru, což potěší každého, kdo hledá nápoj, který nemusí doslazovat, a přesto nechutná jen jako horká voda. Jedinečné mango nebo Vanilkový koláč s kousky pravé vanilky, mandlemi a ananasem jsou příklady nálevů, jejichž chuť je natolik výrazná, že lžička medu je jen příjemným bonusem, rozhodně ne nutností.

Ovocné nálevy jsou také výjimečně všestranné. V létě z nich bez větší námahy připravíte osvěžující ledový čaj. Stačí je zalít vroucí vodou, přidat kostky ledu a ozdobit čerstvým ovocem nebo lístky máty. Píseň Karibiku jako ledový nápoj v horkém červenci? Lepší osvěžení hledáte marně.

V zimě zase zahřeje a provoní celou místnost hrneček Brusinek s rakytníkem nebo Citrusového pokušení.

Na pojmenování zas tolik nezáleží

Přejmenovat ovocný čaj na nálev vás nikdo nutit nebude. Říkejte mu čaj, nálev nebo tisane, to ve výsledku opravdu není důležité. Důležité je, abyste uvnitř našli pečlivě vybrané ovoce, přírodní ingredience a chuť, která vás oslní již při prvním doušku.

Slovo čaj tak sice patří čajovníku, ale hrneček patří vám. Proto ho naplňte čímkoliv, co vám chutná, ať už je to Dětský sen pro celou rodinu, osvěžující Citrusové pokušení nebo voňavý Vanilkový koláč k odpolednímu posezení u knížky.

Na názvu opravdu nezáleží tolik jako na tom, co je uvnitř.