Byliny a houby

Byliny a houby

Byliny jsou doslova uctívány. Na celém světě, všemi generacemi a ve všech podobách. Není divu, vždyť podle průzkumů Světové zdravotnické organizace je léčení bylinkami, čili fytoterapie, nejpoužívanějším způsobem boje s neduhy vůbec. Přikládají se na rány, používají k odvarům, pojídají, vaří se z nich sirupy, lisují šťávy, připravují masti. Kdo je zná, má recept na dlouhotrvající pohodu.

Známá jména aneb Jak to vlastně začalo

Dioscorides, Galenos, Avicenna… Nevoní vám ta jména trochu bylinkově? Dávní fytoterapeuté byli zkoumáním vlivu rostlinných látek na zdraví posedlí. A to je dobře. Dali vzniknout řadě užitečných herbářů a přírodopisů rostlin. Můžeme z nich čerpat dodnes. První zmínky o léčení pomocí rostlin jsou datovány do období 3000 let před naším letopočtem. Sumerské hliněné tabulky obsahují dokonce celý návod na výrobu léčivého prostředku - jeho základem byl česnek. Starověký Egypt psal dějiny fytoterapie na papyry, v Číně v té době vznikl obsáhlý bylinář. Herbář o třech tisících položkách si v 10. století před naším letopočtem vedl dokonce i židovský král Šalamoun.

Byliny fascinovaly Aristotelova žáka Theoprasta (Přírodopis rostlin), řeckého lékaře Dioscorida (O léčivech) i Galena. Ten zahrnul své poznatky do mnoha herbářů a spisů. Ve středověku se bylinkářství věnovali obyvatelé klášterů jako třeba abatyše Hildegarda. V Persii svými botanickými znalostmi vynikal takřečený Avicenna (Ibn Síná).

A tak bychom mohli pokračovat. V 16. století vstoupil do dějin alchemik a filozof Paracelsus a položil základy farmacii. K rostlinným a živočišným léčivům tak přibyly látky získávané chemickými cestami. Ani on ale osvědčené staré přípravky neodmítal.

Zpátky k přírodě

Babky kořenářky neříkaly nadarmo: Není bylina, aby na něco nebyla. Skutečně snad každá rostlina, ať už polní, lesní či luční, může našemu zdraví přinést benefity. Tak proč je nevyužít. Zkušenosti s kořeny, listy, plody i kůrou mnoha zástupců flóry jsou tisícileté.

Cévní soustava: Kdo trpí křečovými žilami, tomu k normální funkci cévního systému napomůže ostropestřec. V tomto směru příznivě působí také gotu kola nebo třezalka.

Trávicí soustava: Při trávení a pročišťování těla pomáhá šalvěj.

Vylučovací soustava: Normální činnost vylučovací soustavy podporují nana máta, pupečník i kopřiva, na látkovou výměnu příznivě působí ostropestřec nebo citronová tráva.

Nervová soustava: Duševní zdraví a relaxaci pozitivně ovlivňují listy moringy. K normální funkci nervové soustavy napomáhají odvary z ginkga a jiaogulan.

Rozmnožovací soustava: Hormonální rovnováhu a správnou funkci reprodukční soustavy příznivě ovlivňuje kotvičník.

Pohybová soustava: K normální činnosti svalů a kloubů přispívá skořice a pupečník.

Kůže: Je dobře známo, že normálního stavu pokožky lze dosáhnout potíráním ran kopřivovým odvarem nebo užíváním nálevu nana máta či heřmáneku.